- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Z LEDEČSKÉHO PODHRADÍ až na stupně vítězů v LIBERCI
Tak by se dala nazvat naše čtyřletá agilitní cesta na MČR v Liberci 27. - 28. 9. 2014
Rok 2010 - začínáme se seznamovat s agility v ZKO Ledeč pod vedením V. Malimánkové.
Po ročním trénování jedeme na první oficiální závody a agility mě totálně pohlcuje. Vyrábím doma překážky protože potřebuji trénovat,trénovat,trénovat.. Od samého začátku agilitění jsme všechny zaujali, tedy hlavně Letinka - svojí dravostí a rychlostí, i když to není vyloženě agilitní plemeno. Poctivě se snažíme, trénujeme, běháme - hlavně já, protože jsem pomalej a hlavně neohrabanej.. Absolvujeme spoustu závodů, ať už úspěšně či neúspěšně, ale takové je agility.
Rok 2014 - na Nový Rok mám tajné přání - být na bedně mezi agilitní elitou ČR. Začátkem března jsme se zúčastnili profi tréninku pod vedením Radovana Lišky - vloni druhý na MS. Po náročném tréninku v hale ale bolí pata a následně koleno a záda. Na jaře jsem chtěl začít naplno trénovat, jenže jsem sotva chodil a to byly v plánu velké závody. Děčín jsme neabsolvovali, ale Frenštát už ano - a to bez tréninku a bylo to hodně znát, první běh jsem si tam připadal i trapně. Do Dobříše i přes zdravotní problémy jsem začal trénovat. Tam jsme absolvovali šest běhů, bylo znát, že jsme trénovali, toužené místo na bedně bylo hodně, hodně blízko a až v posledním finálovém běhu, když už jsem to vůbec nečekal, se to stalo - manželka přichází a říká "Táto jste třetí." Následovali hodně velké slzy, slzy radosti, před ostatními přihlížejícími agiliťáky a vůbec jsem se za ně nestyděl. Stupně vítězů byli o to cennější, protože vedle nás stála na prvním místě M. Klimešová - Mistryně světa pro rok 2014.
Rok 2010 - začínáme se seznamovat s agility v ZKO Ledeč pod vedením V. Malimánkové.
Po ročním trénování jedeme na první oficiální závody a agility mě totálně pohlcuje. Vyrábím doma překážky protože potřebuji trénovat,trénovat,trénovat.. Od samého začátku agilitění jsme všechny zaujali, tedy hlavně Letinka - svojí dravostí a rychlostí, i když to není vyloženě agilitní plemeno. Poctivě se snažíme, trénujeme, běháme - hlavně já, protože jsem pomalej a hlavně neohrabanej.. Absolvujeme spoustu závodů, ať už úspěšně či neúspěšně, ale takové je agility.
Rok 2014 - na Nový Rok mám tajné přání - být na bedně mezi agilitní elitou ČR. Začátkem března jsme se zúčastnili profi tréninku pod vedením Radovana Lišky - vloni druhý na MS. Po náročném tréninku v hale ale bolí pata a následně koleno a záda. Na jaře jsem chtěl začít naplno trénovat, jenže jsem sotva chodil a to byly v plánu velké závody. Děčín jsme neabsolvovali, ale Frenštát už ano - a to bez tréninku a bylo to hodně znát, první běh jsem si tam připadal i trapně. Do Dobříše i přes zdravotní problémy jsem začal trénovat. Tam jsme absolvovali šest běhů, bylo znát, že jsme trénovali, toužené místo na bedně bylo hodně, hodně blízko a až v posledním finálovém běhu, když už jsem to vůbec nečekal, se to stalo - manželka přichází a říká "Táto jste třetí." Následovali hodně velké slzy, slzy radosti, před ostatními přihlížejícími agiliťáky a vůbec jsem se za ně nestyděl. Stupně vítězů byli o to cennější, protože vedle nás stála na prvním místě M. Klimešová - Mistryně světa pro rok 2014.
Tyto výsledky nás kvalifikovaly na MČR v Liberci 27. - 28.9.
Budíček v 3:30 hodin, odjezd v 5:00 směr Liberec, příjezd v 7:00 - vše podle plánu. Vidím samé, dnes již známé tváře a psíky, následuje venčení a seznámení s prostředím, hlavně s povrchem - umělou trávou.
Následuje zahájení i s hymnou a první prohlídky parkurů. Začínáme agility družstva. Naše družstvo CZECHPOLAND ve složení Olga Kwiecień, Roman Maruszczak a Petra Haspeková vzniklo přes FB úplně náhodně, šlo nám o to si "zaběgať." První běh R.Maruszczak nedoběhl a my s Letinkou šli jako poslední z družstva a pokud jsme chtěli pomýšlet na úspěch, museli jsme doběhnout. To mi došlo naštěstí až večer na pokoji, takže běh jsme si užili bez nervů a družstvo skončilo na třetím místě - takže paráda a krásné medaile. V jednotlivcích jsme tolik štěstí neměli, spadlá laťka nás odsunula na 24. místo a v neděli jsme nedoběhli. Kdybychom to štěstí měli, mohli jsme být v součtu na třetím místě, ale to je to kdyby.
V neděli, než jsme běželi druhý běh ve družstvech, pořadatelé začali nosit na obrovský stůl poháry vysoké 70 cm. Nejdřív jsem si dělal srandu, jako že kam bych ho dal (na noční stolek). Pak mi došlo, že ten pohár můžeme přivézt domů a řekl jsem si "Já ho chci přivézt domů." Jenže kolegyně z družstva nedoběhla a mě docházelo, že doběhnout musíme. To byly nervy. Jdeme na start, maximální soustředěnost, běžíme - skočka, skočka, tunel, skrz, slalom a Letinka netrefuje první díru, opravujeme slalom, následuje složitá pasáž vlásenka, jo dobrý, teď už to musíme doběhnout, jsme v půlce, nic jiného v hlavě nemám, jenom, že to musíme doběhnout a... povedlo se. Normálně, když takhle doběhneme, se raduji a křiknu si "Joo". Tentokrát nic, jak když mě vypne, jenom Letinka běhá okolo mě a štěká. Až když do mě plácají ostatní členové družstva, procitám a společně se radujeme. No, a jelikož vítězné sobotní družstvo nedoběhlo, jsme opět na bedně, a v celkovém součtu dokonce druzí.
To, co jsem následně zažil při vyhlašování, bylo něco neskutečně krásného, něco, co se nedá popsat. Stojím s Letinkou na bedně, tentokrát již nebrečím a užívám si tu parádní atmosféru. Všichni tleskají, skandují, radují se, a když hrají písničku "Stand up (for the champions)" - viz video>> - vypuká neskutečná euforie. Doufám, že něco takového ještě zažijeme.
Budíček v 3:30 hodin, odjezd v 5:00 směr Liberec, příjezd v 7:00 - vše podle plánu. Vidím samé, dnes již známé tváře a psíky, následuje venčení a seznámení s prostředím, hlavně s povrchem - umělou trávou.
Následuje zahájení i s hymnou a první prohlídky parkurů. Začínáme agility družstva. Naše družstvo CZECHPOLAND ve složení Olga Kwiecień, Roman Maruszczak a Petra Haspeková vzniklo přes FB úplně náhodně, šlo nám o to si "zaběgať." První běh R.Maruszczak nedoběhl a my s Letinkou šli jako poslední z družstva a pokud jsme chtěli pomýšlet na úspěch, museli jsme doběhnout. To mi došlo naštěstí až večer na pokoji, takže běh jsme si užili bez nervů a družstvo skončilo na třetím místě - takže paráda a krásné medaile. V jednotlivcích jsme tolik štěstí neměli, spadlá laťka nás odsunula na 24. místo a v neděli jsme nedoběhli. Kdybychom to štěstí měli, mohli jsme být v součtu na třetím místě, ale to je to kdyby.
V neděli, než jsme běželi druhý běh ve družstvech, pořadatelé začali nosit na obrovský stůl poháry vysoké 70 cm. Nejdřív jsem si dělal srandu, jako že kam bych ho dal (na noční stolek). Pak mi došlo, že ten pohár můžeme přivézt domů a řekl jsem si "Já ho chci přivézt domů." Jenže kolegyně z družstva nedoběhla a mě docházelo, že doběhnout musíme. To byly nervy. Jdeme na start, maximální soustředěnost, běžíme - skočka, skočka, tunel, skrz, slalom a Letinka netrefuje první díru, opravujeme slalom, následuje složitá pasáž vlásenka, jo dobrý, teď už to musíme doběhnout, jsme v půlce, nic jiného v hlavě nemám, jenom, že to musíme doběhnout a... povedlo se. Normálně, když takhle doběhneme, se raduji a křiknu si "Joo". Tentokrát nic, jak když mě vypne, jenom Letinka běhá okolo mě a štěká. Až když do mě plácají ostatní členové družstva, procitám a společně se radujeme. No, a jelikož vítězné sobotní družstvo nedoběhlo, jsme opět na bedně, a v celkovém součtu dokonce druzí.
To, co jsem následně zažil při vyhlašování, bylo něco neskutečně krásného, něco, co se nedá popsat. Stojím s Letinkou na bedně, tentokrát již nebrečím a užívám si tu parádní atmosféru. Všichni tleskají, skandují, radují se, a když hrají písničku "Stand up (for the champions)" - viz video>> - vypuká neskutečná euforie. Doufám, že něco takového ještě zažijeme.
Agility zdar a s pozdravem Haf Haf - Luboš Slavík a Letinka
P. S. ještě jedno novoroční přání jsem měl, tak snad příští rok...
P. S. ještě jedno novoroční přání jsem měl, tak snad příští rok...