- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Podzimní vycházka ke Křižné studánce
Podzimní vycházka okolo Pasek ke Křižné studánce 27. října 2012
Bylo hnusně, že bys psa nevyhnal. Bez přestání pršelo a hafanům se vůbec z domu nechtělo.
Vypravili jsme se na místo srazu a …
U kašny čekaly známé tváře a bylo jasné, že spolu nám bude fajn i v nečase. Devět natěšených lidiček a devět psíků se rozhodlo ke společné procházce po Pasekách a ke Křižné studánce. Za normálních okolností je to krátká procházka v zimě v létě pohádkově krásnou krajinou. My jsme si vybrali barevný podzim, jen jeho barvy jsme přes déšť a vítr neprožívali tak, jak jsme chtěli
Hladkosrstí hafani dostali pláštěnky a mohlo se vyrazit. Stoupali jsme od Časarovic hospody ke křížku a pokračovali do chatové osady. Jako vždy všechny bavil Pavel a Karel, Petřin Lakoušek se věnoval Jaruščině Megí, mezi všemi poletovala Sisi s Markétou. Ve vedení a neustále první byl silný Lord se svojí paničkou Janou. Jen občas zkouknul další členy smečky z Kocandy.
Prošli jsme mezi chatkami a pokračovali po lesních cestách. Hafani větřili zvěř a i loudavá Rozina byla k neudržení. V lese tolik nepršelo a tak jsme mohli konečně trochu zvolnit a obdivovat barvy spadlého listí, tu a tam ještě objevit hříbky. Najednou se před námi otevřela překrásná mýtina s kapličkou, masivním posezením a se studánkou. Studánka byla zapadaná listím a z hadičky tentokrát voda netekla, nemohli jsme ochutnat. Občerstvili jsme se malou svačinou a společně se vyfotili na památku na tomto poutním místě. Od studánky nás čekal malý výstup lesní cestou k silnici, po které jsme měli pokračovat jen malý kousek cesty. Auta tudy téměř nejezdí. Minulo nás jedno, pak se pomalu blížilo druhé. Z ničeho nic se malá Sisi rozhodla přeběhnout přes silnici za Evou a Scheilou. Auto zastavilo těsně u Sisinky. V šoku byla Markéta i Sisi, řidič měl starost o obě a trval na kontrole u veterináře. Tak skončil výlet pro blážata. Pán odvezl Evu, Markétu i jejich hafany. My jsme po chvilce odbočili zpět do lesa, počasí se prudce změnilo a nás bičoval mrznoucí déšť. Jen Lord si užíval, bavil se chytáním všeho, co se na nás z nebe sypalo. S Evou nám ubyl jeden řidič a Pavel hlásil, že žádného mokrého čokla nepoveze...
Cesta byla horší a horší. Volala jsem Vláďovi, ať se pro nás pomalu vypraví. Byli jsme zmrzlí a těšili se na grog, tentokrát až doma, protože nás záblo všechny všechno. Laky a Rozina byli jak sněhové koule, ale ti jsou na takové počasí zvyklí. Sestupovali jsme k Časarům. Bičoval nás mrznoucí déšť. Cílová rovinka byla drsná, škrábání sněhu z aut, loučení. Byla jsem nesvá, že stále nevidím taxík pro Péťu, Lakouška, Jarušku, Megí, mě a Rozinu. Vláďovi se pro nás dojet nepodařilo, nové zimní obutí už měl na autě 14 dní, ale nebylo nic platné, ze silnice ho dostal vítr. Naštěstí tu byl ještě Pavel. Ten Pavel, co nás všechny stále zlobí. Pavel záchranář naložil ke Karlíkovi Megí i Lakouška, Jaruška s Péťou se usadili vzadu a přední sedadlo zůstalo pro mě a Rozinu. Naložen, jak odchytová služba, nás Pavel dostal domů. Nebyla to legrace, na chvilku za volantem si vzpomene i Péťa. Doufám, že na Kocandu byla cesta dobrá! Dobrou zprávu nám zavolala Markétka, Sisi měla jen odřenou tlapku, nejspíš od vodítka.
Tak takový to byl den!