- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Marná snaha, marné chtění…….?
„Sluníčko svítí, já musím jíti za……“ kým, čím, kudy a kam? Vtírá se otázka, kam za sluncem zalitého již poprázdninového nedělního odpoledne chodí ledečáci se svými ratolestmi dvounohými a miláčky čtyřnohými. Nebudu hledat odpověď a již vůbec nebudu tipovat tu správnou mezi možnostmi – návštěva babiček a dědečků, zahrádka se sklízením úrody, šlofíček po dobrém obědě (protažený do večera), či výlet za přírodními nebo kulturními pamětihodnostmi blízkého či vzdáleného okolí.
Jedna, nejmenovaná příslušnice našich řad, „musela“ přijmout účast na zahajovacím kurzu tanečních – zřejmě se dočkáme následně zpestření výcvikových hodin a Lakouš přijde o různé nelichotivé přídomky!
Jmenovat lze dál, ale parta psích přátel nadšenecky připravující třetí kapitolu psího loučení s prázdninami se odpovědi zřejmě stejně nedočká. Ledaže-by tento článek vyvolal diskusi o tom jak příště lépe a radostněji k masám. Nejsme pořadateli protestních mítinků, proti připravovaným vládním restrikcím, takže masy neočekáváme. Místní mají jistě představu o rozloze Rašovce, tudíž z tohoto pohledu je návštěvnická množina (něco přes stovku) tzv. kapkou v moři zelených dálek cvičební plochy.
Plocha sama o sobě byla členěna do mnoha sektorů, aniž by k tomu hlavní pořadatelka Verča (malá náčelnice) potřebovala Bronštejn-Svěrákův model. Od vstupní brány přes občerstvení, nástupní stanici koněspřežné dráhy, agiliťáckého kolbiště, zóny vyčleněné pro dětské hry bez psích miláčků až k prostoru jejich všeobecného výcviku v rámci členů i zájemců naší ZKO, nezapomínaje na hasičskou techniku.
Noční hvězdná obloha a ranní mlžný opar zvedaly pořadatelům náladu, zvěstujíc slunečný nedělní den. Jak indicie řekly, tak i slunce potvrdilo. Celé dopoledne a celý řádný odpolední program zalévalo štědře svými paprsky a přítomní mohli v klidu odkládat své svršky.
Díky fungování Tiskařského šotka v různých prezentačních tiskovinách se areál pro jistotu připravil již na 13:00hod. Do 15:00hod byl prostor věnován dětským hrám, koním a sledování psů soutěžících o titul sympaťáka. Nadhledem řečeno z nabídnutých možností nejvíce lákala střelba a projížďky kočárem nebo na koni po startovní rovině motokrosového závodiště – panu Krajíčkovi s kočárem a jeho kolegovi za to patří dík.
Film i literatura sice má oblíbenou třináctou, my jsme však upřednostnili patnáctou hodinu pro vyhlášení začátku psích aktivit – jako obvykle se toho ujala Jana. Pro změnu Komunikační šotek pak ve spojení s nedostatečným skutečným spojením mezi moderátorkou a Evou velící poslušnosti zvedal této hladinu adrenalinu v krvi. Velká náčelnice má však mysl klidnou, je pohyblivá (ráda se i proběhne) i plíce má dobré (leccos rozdýchá. Naše sestava lidská i psí se na oplátku snažila splnit ji i to co nebylo vyřčeno. Jak známo psi i zdatní psovodi reagují i na jemné signály těla. V závěru poslušnosti pak Nella mimo jiné předvedla základní reakce na bezpovelovou techniku – kazila si to však popocházením. Pro příště odstraníme a přidáme další (např. plazení).
Aby bylo vidět, že psi naší ZKO nejsou jen prázdné makovice bez vlastního úsudku a že opakovat je stále třeba, potvrdili pro zpestření přihlížejících Barry s Greyem. Mládí (Barry) nejprve vyprovokovalo verbální (psí mluvou) potyčku, aby následně ustoupilo, až přímo vystoupilo z řady na „trestnou lavici“. Grey se následně cítil drobet zneuznaný i rozhodl se svévolně přerušit odložení a jít prozkoumat opodál stojící koňské spřežení. Všichni byli v klidu jen Vláďa připomínal chvilkově sprintera. Do poslušnostní kategorie bylo zařazeno i překonávání překážek A-čkem počínaje až po žebřík.
Žebřík si pro sebe naplánovala Nella s Trixou. To co Trixa, poměrem ke své velikosti, bravurně předváděla, provázena Makčou a v závěsu Nellou, na standardním šikmém i rovném žebři vyrovnávala Nella pak při šplhu k nebesům – tedy do horního patra a zpět. Za to si vysloužili obě spontánní potlesk.
Psovodi se svými psi po zdolání překážek vyklidili cvičební sektor a uvolnili jej pro hvězdy odpoledne. Psovod Jarouš se svým Dickem „proti“ figurantovi Láďovi jej obsadili a precizně předvedli aktivaci loveckého pudu (Dick to nepotřebuje, ale metodicky pro diváky), vyštěkání, volné zadržení i útěk šupáka bez přítomnosti psovoda s následným zadržením a dokumentováním odolnosti psa. Ten správně nepolevil v zákusu ani při úderech násadou biče a držel dokud Jarda zadrženého neosvobodil. Kořist (rukáv) nosil pak Dick ještě hodnou dobu po celém areálu. Přestože je rukáv jutový a má ztužený skelet, stisk čelistí psů, jako je Dick, zanechává stejně figurantům modřiny – daň povolání.
Všichni přihlížející, především při útěku Ládi směrem k nim, si tak mohli představit a domyslet, jak by to vypadalo, kdyby byli v pozici zadrženého sami – bez speciálních ochranných doplňků, jen v běžném oblečení! Radši ani nepředstavovat a tuto situaci vědomě nevyhledávat!
Vzruch a disciplínu, po přesunu do severní části cvičáku, vystřídala uvolněná atmosféra psího dovádění při hudbě – zatím to ještě nebyly tance, ale i to prý příště bude, připustil jak Luboš s Lettii, tak i mně neznámá hostující slečna.
Proti minulým ročníkům jsme v této fázi viděli i stafordku (opět bohužel jména hostujících neznám), které se sice po trávníku před diváky běhat evidentně nechtělo. O to více pak koloběžka (i s vezoucí se paničkou) na její pohon svištěla po cestě okolo klubovny oběma směry jako vítr.
Důstojnou tečkou za vystoupením psů a jejich páníčků bylo předvedení kombinovaného týmu Ledeč H. Brod na trati agility. Tentokrát nikoliv pouze exhibice dvou až tří psů, ale téměř fotbalová jedenáctka.
Opět zahájila nejníže položená Trixa. S Makčou se jí nechtělo, musela tedy nastoupit Eva, aby si to napodruhé již s rozběhlou zkusila úspěšně i Makča. King španělka předvedla zvládnutí nástrah trati též. Pak již šly laťky jen nahoru nejen výškově, ale i výkonově bez rozdílu zda se jedná o křížence, labradora, malinois či tryskáče bordery.
Samozřejmě nezapomenu na naši malou náčelnici a jejího Aldu. Mýma očima viděno – „Verčo, musíš zrychlit, Alda na Tebe galantně čeká“
Připravená byla i Aneta s Grimmem, nějak však neunesli psychiku odpoledne a svou chvíli slávy pro tentokrát oželela ona i pes – příště bude lépe.
Poté co skončila oficiální část programu a měla nastoupit volná prezentace návštěvníků se svými psy, „zakryl oblohu velikánský mrak…….“ Do stohu sice nikdo neskákal (nebyl připraven), zato brali všichni roha poté co na zem dopadlo pár kapek (cca 10/m2).
Po ukončeném úprku návštěvníků, přestalo i kapat, pořádající odložili své psy a provedli úklid kolbiště.
Na závěr se sluší připomenout i výsledek hlasování o psa sympaťáka. Chce se napsat „hádejte, jak to dopadlo při účasti Katky s Aggym“? Odpověď je na snadě a již při vyhlašování jim byl titul přiznán doživotně s tím, že příští a další roky již nebudou do soutěže zařazováni.
Jestli jsem něčí snažení opomněl nebo se o někoho naopak příliš otřel, musí to přežít! Když mi to na nejbližší společné akci sdělí, rád o nich budu psát neboť v dobrém i ve zlém je třeba držet smečku pohromadě a karavana musí táhnout dál, přestože psi štěkají!
Díky všem co se podíleli na třetím ročníku (za všechny ještě jednou vzpomenu na Verču – pořadatelský to motor) a s otevřeným hledím vstříc tomu čtvrtému, čímž je dána i odpověď na úvodní otazník!!!!!!!!!!!!!!!
V Ledči n/S : 06.09.2010
Autor : BG