- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Olympijská myšlenka
Rok 2010 se ještě ani nestihl v našich zeměpisných šířkách podruhé probudit do svého denního života, zato z oblohy se sype sníh, následován propadem teplot do minusových hodnot. A do tímto nečasem spoutané krajiny, vyrážejí, z opuštěného Husova náměstí, dvě vozidla. V nich tři psi a čtyři bojovníci. Jeden z nich Petr Pavel je, jako příslušník AČR, bojovníkem přímo profesně a svou připravenost v průběhu dne prokáže i ziskem prvního místa v kategorii ZVV1. Sekunduje mu, nám všem dobře známý, rozhodčí Karel Och. Dnes to nebude o rozhodování, ale o kibicování a potkávání se se známými i novými tvářemi dvounohých i čtyřnohých přátel na místech, kde jako rozhodčí pravidelně působil.
Druhé auto pak již vezlo dva dříve narozené členy naší ZKO i s jejich psím doprovodem. Mládí v ZKO se opět projevilo nebo lépe řečeno, právě že neprojevilo! Ostruhy na Zimní závod do ZKO Kácov jsem tedy nakonec jel získávat já s Nelly a Jarda s Dickem. Jak se sluší na začátečníky a ještě k tomu vysočinské horaly, u prezentace jsme byli první.
Ze čtveřice disciplin (ZZO, ZM, ZVV1, IPO3) vybrat tu pro nás jedině správnou, bylo dílem okamžiku. Kousat dle regulí zvládají teoreticky pouze páníčkové, takže jsme vévodili pořadí, posléze nejpočetnější (14) soutěžní kategorie – ZZO.
Odkládaček i prostoru pro venčení, bylo, jak se sluší na zdatnou organizaci, přivydělávající si na Sázava-festech, dle libosti. Přesto si Dick vybral Octavii a Nellině se zalíbilo č. 4 (přestože v jiných byla i slaměná podestýlka).
Mluvit o tom, že noc ustoupila slunečnému dni se vůbec nedalo. Zavděk se vzalo, že přestalo sněžit a nesplněným celodenním přáním zúčastněných (mimo obsluhy bufetu) zůstalo, aby přestal foukat jedovatý ledák.
Nakonec se zaprezentovalo 42 psů s psovody . Mimo nás vše středočeský kraj východně od Prahy. Pozdě (hodně) narození i tací, co mě věkem dost předhonili.
Čas věnovaný tréninku a seznámení se s plochou a jejím frontálním zapachováním byl vyčerpán, když se zavelelo k nástupu. Neutekl nikdo a nejvíc nervózní byl zřejmě pan ředitel závodu, velící k rozchodu ještě před losováním. Chybičky se promíjejí (někde a někomu), čehož výsledkem bylo mé startovní číslo 2 a Jardovo 11.
Díky takto šťastné ruce nestačila Nella ani zvednout ocas od země (na břiše jej tedy neměla) a již jsme šli na plac. Z účinkování startovního čísla 1 si nebylo co brát za příklad – mýma očima měřeno. Nella to, ale viděla jinak. Hromada psů, ještě mnohem více lidí, z povzdálí střelba pro vyšší kategorie, a tak bylo přeci nejlepší sledovat svého pána a moc se od něj nevzdalovat. Přitom, ale nezapomínat, prověřit veškeré cizí a jistě zajímavé pachy co jich tam bylo na rozdávání. Fokus při chůzi tedy vyšel tak 50/50, při odložení za pochodu jsme nemohli najednou páníčka opustit – vypadalo to na nechtěný trénink plížení. A když tělo konečně upadlo, bylo samozřejmě mimo směr pochodové osy. U aportu se sluší, jak je naším zvykem, oč rychleji k aportu vyrazím a uchopím jej, o to radostněji se s kořistí proběhnu a pána svého klidně i oběhnu. Pecár s námi bude mít ještě trochu zábavy než nás dovede k ZVV3. Technické disciplíny jsou pro nás brnkačkou, a tak závěr místo vylepšení skóre, potvrdíme nováčkovskou daň.
„Dlouhodobé odložení v tomto prostředí a s bez páníčka?“
„Tak to tedy ne!“
„Jen co vyrazí na čáru distance, musím jej následovat“, což se též stalo. Paní rozhodčí byla ještě rozehřátá a rovnou nás nechala stát u značky oba dva.
„To se mi to teď krásně leželo, bez vodítka, páník u mě, ať si všichni, včetně něj, říkají co chtějí“.
„Aby se to nepletlo, tak za mnou šla další Nelina“. NO z domácí stáje, již čtyřletá, otrkaná předchozími závody a vůči ostatním nepříliš vstřícná.
„Tak nám to natřela i když na bednu se taky, byť těsně, nevyškrábala. Zato páník měl v paničce hned dvounohou společnici. Mě za odměnu strčil do odkládačky – a to na nehezky dlouho.“
Jarouš s Dickem nastupovali již do jedoucího vlaku s notně prokřehlým osazenstvem. Všechny poznatky co jsme posbírali jako dvojka jsme před startem předali jedenáctce. Ještě poslední praktické srovnání provedení přivolání a šlo se nato. Dick naštěstí, při své povaze a mohutnosti (největší NO ze všech na place), ocas nesl výrazně výš než Nellina a výsledky i dle toho vypadaly. Sem tam se nějaká ta chybička vloudila. Například, když potřeboval překousnout činku při aportu. Zrovna když se, zmrzlá paní rozhodčí, koukala čím by se rozehřála. U těch co ledva došli pro aport, toho totiž moc nenacházela. Taky Dicka zajímal balónek, který místo činky házela dvanáctka – aby lépe viděl, tak si sedl a ještě než znova zalehl tak mu to Jarda svou nepředloženou aktivitou pomohl kazit.
Z placu odcházeli se stejným počtem bodů, jako jedna dámská sestava. Jarda nejen, že „nepomohl“ Dickovi, ale při souboji o konečné umístění (6 či 7) s dotyčnou dámou metodou kámen/nůžky/papír, neudržel v druhém kole nervy nebo chtěl být příliš galantní a prohrál – tedy konečné umístění 7.
Já s Nelly jsme v závěrečném účtování discipliny obsadili místo 12. Hezky řečeno vztaženo na 42 soutěžících. Při pohledu na konkrétní soutěžní kategorii, pak přichází ke slovu hlavní myšlenka z úvodní preambule o důležitosti účasti nikoliv vítězství!
Pro otrkání psovodů i psů na podmínky závodů, je to však naprosto nezbytná potřeba a nutná zkušenost. Tudíž je třeba na domácí půdě pilovat provádění jednotlivých cviků k takové preciznosti, z níž prostředí závodu bude ubírat výrazně méně bodů, než tomu bylo v tomto konkrétním případě.
Nováčkovskou daň jsme neplatili pouze my, ale zřejmě vliv prostředí zapůsobil, že i některé výkony v nejvyšší soutěžní kategorii (IPO 3), jak v poslušnosti tak i obraně, nebyly této kategorie přímo hodny (nejen mýma očima měřeno).
Po završení soutěžních kategorií poslední obranou v IPO 3 se nám zželelo Dicka, že jen musel poslouchat nedílnou zvukovou kulisu obran, bez možnosti aktivního zapojení. Slovo dalo slovo, a figurující souhlasil s „pamlskem“ pro Dicka. Ten se k tomu postavil opravdu „čelem“ a bez ostnáče i elektriky (jen z vodítka) předvedl opakovaně naučené vyštěkání svým dunivým hlasem. Poté, co si tím získal pozornost kolemstojícího publika došlo i na volné zadržení. Pamlsky mohou být pro různé psy a situace různé, Pro rozběhnutého Dicka se jím stal figurant sám. Nějakých 50m běhu, skok, zákus do středu předloktí rukávu a figurant šel k zemi, aby se Dick se svlečeným rukávem vrátil do sedu před Jardu. Potlesk nezněl, opakování nebylo, jen uznání nezraněného, byť lehce šokovaného figuranta, že to byl nejlepší dnešní zákus.
Závěrečné shromáždění, potlesk pro vítěze, diplomy i pro poražené a pamlsky pro všechny – to byl již jen důstojný konec vydařené akce v mrazivém dni 02.01.2010 kácovského cvičáku, lákající k opakování.
A jsou v naší ZKO nikoli pouze Nella a Dick, kteří jsou schopni účasti – a nejen té myšlenkové!!! Že ano Woody, Engi, Laky, Aldo, Barry, Rosi a další nejmenovaní??!!!!!
Poznámka autora: statistické údaje a fota tentokrát hledejte na www.zkokacov.wz.cz
Autor BG
V Ledči n/S dne 08.01.2010