- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Rozšiřování tradic
Rok se rokem sešel přímo na den, aby čas vánoční symbolizoval klid, rozjímání, přibírání (tělesné), obdarovávání, stručně řečeno pěstování tradic. Pro psí příznivce ZKO Ledeč do této kategorie neodmyslitelně patří i pořádání výletů do blízkého okolí tak, aby se trasa vtěsnala do rozpětí od 10 po 20km. Počasí není nikdy na překážku, o čemž svědčí mj. i titulek z r. 2012 „Vyrazili jsme na podzim, vrátili se v zimě“.
29.12.2013 v den uskutečnění tohoto tradičního vánočního výletu měla být tedy tradičně, jak napovídá kalendář, zima se sněhem a mrazem. Nebylo ani jedno ani druhé, byla pouze tradice výletů a chuť ukončit domácí rozjímání kolektivní aktivitou lidí a psů pod širým nebem – potud nic nového v kategorii tradic.
Za přímo překvapující byla skutečnost, kolik účastníků od Zruče až po Ledeč (Bojiště a Kynici nevyjímaje) si vzalo tradici za své a ve stanovený čas dorazilo se svými čtyřnohými (i dvounohými – nebylo to co pán to pes) miláčky na ledečské náměstí ke kašně (jen místo naší náčelnice dorazila omluva). Velící Pavel s Kájou po pětiminutovce pro opozdilce a focení pro případnou identifikaci odpadlých účastníků, vydali pokyn k odchodu s určeným východním azimutem proti proudu řeky Sázavy. Amorfně rozložený útvar 88-ti končetin způsobně překráčel přes zebry (jinak též vodorovné dopravní značení), aby před nástupem na Z.M. Kuděje pohltil ještě jednu účastnickou skupinku, nezvládnuvší dorazit do výchozího místa a navýšil počet šlapajících končetin na 96 a početní převahu psovodů vyjádřil nakonec třemi.
Ze stráně u Valoušků nás srdečně zdravil pouze Dick s paní domu. Jardovi zdravotní stav účast nedovolil. Sluší se podotknout, že mimo psího pozdravení „zdravila“ svou novotou a upraveností i zrekonstruovaná místní komunikace (též není běžná tradice). Vstup do lesa po červené, byl znamením pro její několika hodinové opuštění. Výstup z lesa pak zastávkou nejen občerstvovací tekutinově, ale i srocovací – vůdčí tandem Nelly s Rozou (znalí čtenáři se snadno dovtípí, že se nejedná o Rózinku Vejsadovic, nýbrž o nováčka – NO z Kynic) měl dopředný tah výraznější než mrňousové vzadu.
Na Stvořidlech si nás Pavel pro jistotu zdokumentoval opětovně a s uspokojením konstatoval, před nástupem na naši místní velehoru Melechov, nulový počet odpadlíků - od hladiny Sázavy je to na vrchol převýšením „pouhých“ 340m.
Žlutá značka pěkně svítila na cestu, větřík vysušoval přebytečný pot z čel psovodů, někteří si i začali odkládat. Jen psům to evidentně vůbec žádné problémy nečinilo. Po jednom kochání se výhledy do kraje, se Nelly s Rózou dostaly až na sám závěr pelotonu a na problém bylo zaděláno. Zadýchané a přehřáté nové vedení místo, aby na křížení žluté se zelenou zahnulo správně (dle plánu) vlevo, vzalo kramle a šup vpravo. A kam? Bohužel již jen dolů za vůní guláše (na páníčky/paničky obdivuhodný čich)! Takováto činnost se vyznačuje narůstající oblibou, ovšemže nežádoucí - být na sebe opatrný a příliš se nepřetěžovat i tam, kde to není nezbytné.
Dříve narození účastníci byli tentokrát dva. Doyen výpravy Bohouš s nejmladším účastníkem kníračkou Gali se přizpůsobil většině a ten o fous mladší s Nelly udělal to, co by se v opravdových velehorách provádět nemělo a nesmí – rozhodl se pro samo zdolání plánovaného cíle. Dosažení rozhledny v 12:04 hod pak potvrzeno předáním MMS (jen vlaječka ZKO chyběla) Pavlovi.
A na tomto místě je řada pro připomenutí proč rozšíření tradic. Ovar v Pavlově, řízky v Kozlově a dnes Kocanda (nikoliv z Želiva) se svým gulášem, tvarohovými buchtami a dalšími pochutinami výtečné úrovně. I to byl zřejmě „vedlejší“ důvod zatočení pelotonu na křížení značek vpravo místo vlevo – být co nejdříve u dobrot připravených Janou (v tomto případě JUDr, neplést s MUDr) a týmem 3F (což je značka využívaná stejným osazenstvem pro změnu při sekání trávy či odklízení sněhu – budiž jim čest a chvála).
Když dorazila Nella, byly již lavice obsazeny spokojenými tvářemi nasycených účastníků a slyšet bylo jen domácí Cindy a Lorda, kteří se na intervenci psích návštěvníků do svého teritoria museli koukat zpoza mříží svých kotců.
Servis i pro déle příchozí fungoval naprosto bezchybně včetně usazení a servírování – jen rohových buchet se již nedostávalo. Zaslouží než velkou pochvalu a poděkování.
I snaha přispět dobrým vychováním a po sobě si uklidit, byla s úsměvem a poděkováním odmítnuta – postarala se mladší generace (ta úplně nejmladší je ještě hájena a těchto radovánek ušetřena – není nad mateřské mléko).
Dokoulení se z kopečka po zelené až opět na novotou se blyštící cestu okolo lomu, včetně dalšího dokumentování účastníků bylo dílem chvíle. Vnímavý pozorovatel fota by zde již zjistil ztráty v osazenstvu. Na vině však nebyl les se svými nástrahami, ale zkratka pro děvčata z Bojiště.
Námět na zakončení výletu účastí na právě probíhající České mši vánoční v kostele sv. P+P nebyl akceptován pro nedůstojnou strůj a prý pro nedostatečné vcítění se pesanů do tónů tohoto druhu hudby (o případném stanovisku účastníků koncertu z řad věřících cudně pomlčím).
Tóny hudby v hlavách účastníků (vlastní výběr), provázená slovy chvály na adresu Pavla a Jany, se putování na Husově náměstí ukončilo. Přání dál rozšiřovat tradici již zůstalo. Bylo vysloveno, opakováno. Ve vzduchu se vznášelo po celý zbytek cesty z Kocandy a tímto je i zadokumentováno. Úvaha o pizze a její šanci obstát ve srovnání s dosud absolvovanými pochutinami, zůstává bez rozuzlení, ale není silným štítem.
Obvyklá závěrečná statistika:
Vzdálenost (ušlá psovody) : ca 17 500m/18,5km
Převýšení max. : 249m/340m
Účastníků (dvounohých) : dnešní kvízová otázka ( vyřeší lineární rovnice o dvou neznámých, žádnému účastníkovi noha ani nechyběla ani nepřebývala)
Doba trvání : 300 min
Doyen : p. Bělohradský B.
Teplota : +50C, zataženo, mírný vítr
Datum konání : 29. 12. 2013
Autor: BG
Dne : 30.12.2013
29.12.2013 v den uskutečnění tohoto tradičního vánočního výletu měla být tedy tradičně, jak napovídá kalendář, zima se sněhem a mrazem. Nebylo ani jedno ani druhé, byla pouze tradice výletů a chuť ukončit domácí rozjímání kolektivní aktivitou lidí a psů pod širým nebem – potud nic nového v kategorii tradic.
Za přímo překvapující byla skutečnost, kolik účastníků od Zruče až po Ledeč (Bojiště a Kynici nevyjímaje) si vzalo tradici za své a ve stanovený čas dorazilo se svými čtyřnohými (i dvounohými – nebylo to co pán to pes) miláčky na ledečské náměstí ke kašně (jen místo naší náčelnice dorazila omluva). Velící Pavel s Kájou po pětiminutovce pro opozdilce a focení pro případnou identifikaci odpadlých účastníků, vydali pokyn k odchodu s určeným východním azimutem proti proudu řeky Sázavy. Amorfně rozložený útvar 88-ti končetin způsobně překráčel přes zebry (jinak též vodorovné dopravní značení), aby před nástupem na Z.M. Kuděje pohltil ještě jednu účastnickou skupinku, nezvládnuvší dorazit do výchozího místa a navýšil počet šlapajících končetin na 96 a početní převahu psovodů vyjádřil nakonec třemi.
Ze stráně u Valoušků nás srdečně zdravil pouze Dick s paní domu. Jardovi zdravotní stav účast nedovolil. Sluší se podotknout, že mimo psího pozdravení „zdravila“ svou novotou a upraveností i zrekonstruovaná místní komunikace (též není běžná tradice). Vstup do lesa po červené, byl znamením pro její několika hodinové opuštění. Výstup z lesa pak zastávkou nejen občerstvovací tekutinově, ale i srocovací – vůdčí tandem Nelly s Rozou (znalí čtenáři se snadno dovtípí, že se nejedná o Rózinku Vejsadovic, nýbrž o nováčka – NO z Kynic) měl dopředný tah výraznější než mrňousové vzadu.
Na Stvořidlech si nás Pavel pro jistotu zdokumentoval opětovně a s uspokojením konstatoval, před nástupem na naši místní velehoru Melechov, nulový počet odpadlíků - od hladiny Sázavy je to na vrchol převýšením „pouhých“ 340m.
Žlutá značka pěkně svítila na cestu, větřík vysušoval přebytečný pot z čel psovodů, někteří si i začali odkládat. Jen psům to evidentně vůbec žádné problémy nečinilo. Po jednom kochání se výhledy do kraje, se Nelly s Rózou dostaly až na sám závěr pelotonu a na problém bylo zaděláno. Zadýchané a přehřáté nové vedení místo, aby na křížení žluté se zelenou zahnulo správně (dle plánu) vlevo, vzalo kramle a šup vpravo. A kam? Bohužel již jen dolů za vůní guláše (na páníčky/paničky obdivuhodný čich)! Takováto činnost se vyznačuje narůstající oblibou, ovšemže nežádoucí - být na sebe opatrný a příliš se nepřetěžovat i tam, kde to není nezbytné.
Dříve narození účastníci byli tentokrát dva. Doyen výpravy Bohouš s nejmladším účastníkem kníračkou Gali se přizpůsobil většině a ten o fous mladší s Nelly udělal to, co by se v opravdových velehorách provádět nemělo a nesmí – rozhodl se pro samo zdolání plánovaného cíle. Dosažení rozhledny v 12:04 hod pak potvrzeno předáním MMS (jen vlaječka ZKO chyběla) Pavlovi.
A na tomto místě je řada pro připomenutí proč rozšíření tradic. Ovar v Pavlově, řízky v Kozlově a dnes Kocanda (nikoliv z Želiva) se svým gulášem, tvarohovými buchtami a dalšími pochutinami výtečné úrovně. I to byl zřejmě „vedlejší“ důvod zatočení pelotonu na křížení značek vpravo místo vlevo – být co nejdříve u dobrot připravených Janou (v tomto případě JUDr, neplést s MUDr) a týmem 3F (což je značka využívaná stejným osazenstvem pro změnu při sekání trávy či odklízení sněhu – budiž jim čest a chvála).
Když dorazila Nella, byly již lavice obsazeny spokojenými tvářemi nasycených účastníků a slyšet bylo jen domácí Cindy a Lorda, kteří se na intervenci psích návštěvníků do svého teritoria museli koukat zpoza mříží svých kotců.
Servis i pro déle příchozí fungoval naprosto bezchybně včetně usazení a servírování – jen rohových buchet se již nedostávalo. Zaslouží než velkou pochvalu a poděkování.
I snaha přispět dobrým vychováním a po sobě si uklidit, byla s úsměvem a poděkováním odmítnuta – postarala se mladší generace (ta úplně nejmladší je ještě hájena a těchto radovánek ušetřena – není nad mateřské mléko).
Dokoulení se z kopečka po zelené až opět na novotou se blyštící cestu okolo lomu, včetně dalšího dokumentování účastníků bylo dílem chvíle. Vnímavý pozorovatel fota by zde již zjistil ztráty v osazenstvu. Na vině však nebyl les se svými nástrahami, ale zkratka pro děvčata z Bojiště.
Námět na zakončení výletu účastí na právě probíhající České mši vánoční v kostele sv. P+P nebyl akceptován pro nedůstojnou strůj a prý pro nedostatečné vcítění se pesanů do tónů tohoto druhu hudby (o případném stanovisku účastníků koncertu z řad věřících cudně pomlčím).
Tóny hudby v hlavách účastníků (vlastní výběr), provázená slovy chvály na adresu Pavla a Jany, se putování na Husově náměstí ukončilo. Přání dál rozšiřovat tradici již zůstalo. Bylo vysloveno, opakováno. Ve vzduchu se vznášelo po celý zbytek cesty z Kocandy a tímto je i zadokumentováno. Úvaha o pizze a její šanci obstát ve srovnání s dosud absolvovanými pochutinami, zůstává bez rozuzlení, ale není silným štítem.
Obvyklá závěrečná statistika:
Vzdálenost (ušlá psovody) : ca 17 500m/18,5km
Převýšení max. : 249m/340m
Účastníků (dvounohých) : dnešní kvízová otázka ( vyřeší lineární rovnice o dvou neznámých, žádnému účastníkovi noha ani nechyběla ani nepřebývala)
Doba trvání : 300 min
Doyen : p. Bělohradský B.
Teplota : +50C, zataženo, mírný vítr
Datum konání : 29. 12. 2013
Autor: BG
Dne : 30.12.2013